Kdo si hraje, nezlobí

Tak ještě jedna....

Medvídě albín :-)

Protože medvědů není nikdy dost, tady je jedna čerstvá fotka z tohoto týdne.

Jak Pat a Mat mazlili káru

Přivítejme nového mazlíka do rodiny! Jmenuje se Chevrolet Astro, ale říkáme mu Chevy.
Táhne mu už na sedmnáct, ale ta červená barva mu stále sluší, co říkáte?
A pozor, je to čtyřkolka, takže už třeba konečně vyjedeme i cesty pro terénkozy, a možná i až k Cheakamus Lake.

A aby byl Chevy na cestování nejen stylový, ale taky zároveň pohodlný, bylo vevnitř zapotřebí pár změn.

Za prvé odstranit přebytečné věci, jako například zadní sedačky a tak. Mimochodem, pokud má někdo zájem, sedačky jsou volně k odběru u nás v garáži.

Za druhé, důležité je mít plán. Ještě lepší je mít dobrý plán, a proto jsme se nejdříve snažili dopočítat, kolik materiálu vlastně bude zapotřebí.

Někde se však ve výpočtech stala chyba, takže pokud někdo potřebujete dřevo na zimu, docela nám zbylo, a je vedle sedaček v garáži :-)

Když jsme po pár hodinách strávených pobíháním po místním Hornbachu konečně pořídili to, co jsme si tak krásně navymýšleli, stačilo už jen sehnat nářadí a šlo se na věc.

Základní pravidlo "dvakrát měř, jednou řež". Když to nevyjde, dej si kafe a ono zas bude líp :-)

... nezbytný doping při práci se dřevem :-)

Abyste si nemysleli, že jsem se flákala. Kromě proviantu jsem měla na starost přípravu materiálu...

... průběžný monitoring...

... a závěrečný quality control.

Na závěr zbývalo jen dovybavit interiér, sehnat matraci, pověsit poličky do oken, a tradááá, Chevy mohl vyrazit na svou první velkou cestu.

Závěrená tečka ... (omlouvám se za můj odraz, ale Chevy byl zrovna čerstvě umytý a zářil na celou ulici :-D )

Chevy na scéně

Pokud jste loni v létě četli bedlivě článek o kanadském řidičáku, zmínil jsem se v něm o nadcházejícím konci naší skvělé Odysejky...

No prostě kdybychom si byli přečetli pár recenzí o Hondě Odyssey 2000-2004 před její výhodnou koupí, asi bychom si jí byli bývali nepořídili. Honda tuhle řadu nevychytala a namontovala do ní automaty své vlastní výroby, které se záhy ukázaly jako krajně nespolehlivé. A výměna převodovky tu vychází na cca 3000 $, což byla naše pořizovací cena celého auta. 

Ale stalo se...a bylo to skvělé auto, opravdu, nejlepší minivan co jsem kdy řídil...jen ta automatická převodovka...

A netrvalo moc dlouho, přibližně 3 týdny a 4 tisíce kilometrů, a kontrolka motoru se rozhodla rozsvítit v tu nejméně vhodnou dobu, kdy jsme byli cca celý den pěšky od civilizace a tím pádem i od mobilního signálu.  

Abychom zabránili tomu, že nám v ruce zůstane nepoužitelný vrak, rozhodli jsme se jí prodat ještě ve stavu, kdy jakž-takž řadila. Povedlo se a začátkem srpna jsme se ocitli bez auta. A začal kolotoč shánění nového vozu. Původně jsme chtěli něco s manuální převodovkou, ale to si neumíte představit, jaký je to na americkém kontinentu problém. Auta vyrobená zde mají zásadně automaty a dovezených manuálů ze zámoří je jako šafránu. Nejdříve nám padl do oka Subaru Outback, krásné a schopné auto s manuálem a trvalým pohonem všech kol, což se do Whistleru na zimu více než hodí. Leč už jsme se poučili, provedli rešerži předem a dočetli se o problému s head gaskets. Skutečně, všechna auta, od soukromníků po prodejce ojetých aut ten problém měly a bylo jen otázkou času, kdy olej poteče naplno a výměna bude stát opět pár tisíc. A tak jsme Subaru zavrhli a hledali dál.

Takovou dodávku, říkali jsme si, to by bylo něco...na spaní ideální, prostoru spousta, klasická Amerika...ještě tak sehnat pohon všech kol...

A povedlo se! Chevrolet Astro 1999, AWD.

Dokonce jsme našeho nového broučka sehnali tady ve Whistleru. Jen má opět automat, s manuálem se nikdy nevyráběl. Udělali jsme si předkupní kontrolu v servisu, kde nám řekli, že to není nic moc a že to bude chtít dost oprav. Srazili jsme tím kupní cenu o 500 $ a řekli jsme si, že to bude fajn a že nějaké ty peníze do toho ještě nasypeme a pak to bude...a v servise se dušovali, že převodovka je tentokráte ok...

A peníze se sypaly...a sypaly...a sypou se dodnes...

Začalo to výměnou předního kloubu řízení, zadních (ještě bubnových!) brzd, ložisek, vodní pumpy, všech náplní, Při druhé návštěvě jsme měnili svíčky, kabely a opravovali rozvod topení.

Opět je to ale skvělé auto, návštěvy mohou potvrdit. Po první opravě nutného jsme se rozhodli si do Chevyho vyrobit vlastní postel i s úložným prostorem. Posuďte sami.

Spolu s postelí se auto vymazlilo závěsy, všemožnými držátky a praktickým předním úložným prostorem mezi řidičem a spolujezdcem. Také jsme přestříkali zadní nárazník černou odolnou asfaltovou barvou, ať na něm můžeme stát a nerezne. Na cestování jsme si půjčili od šéfů zadní nosič na kola a jelo se...

No a opět se začalo ozývat drkotání, v určitých rychlostech to začalo škubat a později opět velmi neochotně řadit, dvojka dokonce podle nás úplně zmizela...takže rozjezd skvělý, pak dlouho nic a jen řev a pak už na trojku super...dojeli jsme tedy výlet (cca 4000 km) a ve Whistleru jsme opět zajeli do servisu. Tedy, spíše doskákali...na jedničku, tentokrát už to trojku vůbec nezařadilo.

Verdikt? Podle slov mechaniků, kteří volali po pár hodinách, byla převodovka doslova "toasted", tedy spečená, bez možnosti opravy, jedině výměny. A tak se 3 týdny čekalo na výměnu převodovky, nové auto se nám tehdy kupovat nechtělo a ani jsme na něj neměli. Doufali jsme, že to už bude poslední oprava a pak už se nemá snad co na autě pokazit...

Převodovka super, šlape od té doby jako hodinky... Jenže když jsem si na podzim našel práci v lékárně v sousedním městě, denní dojíždění dodávkou nejen že lezlo do peněz, ale i ta spolehlivost když potřebujete být v práci načas nebyla z nejlepších. Šéfa to po třetí výmluvě, že zase zlobilo auto, už moc nebavilo...

A tak se shánělo auto třetí, až dodnes zatím poslední...tentokrát už je to opravdu manuál, i když zase Amerika...Pontiac! Tedy spíše Toyota Matrix, která prodala tento model krachujícímu Pontiacu a ten ho jen přejmenoval...

A věřte nevěřte, jezdí dodnes...a jak! Koupili se akorát zimní gumy a 10.000km už je za námi...

To abyste si nemysleli, že je život v Kanadě jen pohádka. S auty máme prostě smůlu...