Co se děje v trávě...

Přiznáváme, že jsme s psaním blogu trošku pozadu, a proto na chvíli přeskočíme pár cestovních kapitol a vložíme vsuvku o tom, jak se momentálně máme čile k světu.

Náměstí ve Whistleru...klasika s olympijskými kruhy.

Odpočinek v centru města...s výhledem na hory.

Jak jsme minule psali, že jsme měli ještě jeden pracovní pohovor, tak ten dopadl nad očekávání skvěle. Dokonce až tak, že jsme opustili první sehnanou práci a rozloučili jsme se s Helen a Hayley. Holky to vzaly sportovně, chvíli se sice snažily si nás aspoň na pár dní v týdnu nechat, ale nedali jsme se :-) Výhoda ubytování je při whistlerovských obr cenách holt velké plus. No a tak tedy pracujeme pro Martina a Clare v "Bear Tracks Whistler Chalet", základním táboře pro cyklistické a lyžařské výpravy. 

Naše sídlo a pracoviště zároveň...vrchní terasa je celá naše!

Krom ubytování se nabízí turistům možnost helibikových výletů, neboli cyklovýletů, kdy si sbalíte batůžek se svačinou a vrtulníkem se necháte spolu se svým kolem dopravit na místa, kam se jen tak dostat nedá. Nádherná divočina daleko od lidí, hory, rozkvetlé louky, kolo a vy. Tečka. Jinak ve Whistleru je tolik cyklotras, včetně single tracku a downhillu, že by na to musel mít člověk půl rok, aby všechno projel. My máme naštěstí celý rok, a tak v zimě, kdy se cyklotrasy promění ve sjezdovky a běžkařské dráhy, nás s největší pravděpodobností potkáte někde s prkýnky na nohou :-)

Malá část cyklo- a běžko-tras u nás přímo za domem.

Kromě kol se dá ve Whistleru podnikat kde co. Od jízdy na paddleboardu, kajaku, přes salta na slaglině natažené nad jezerem, frisbee, zipline až po bungyjump. Samozřejmě nesmí chybět pozorování medvědů. Buď si můžete zaplatit výlet, kde vám ukážou medvěda v přírodě a nebo se stačí projít po Whistleru a můžete potkat medvěda třeba při procházce kolem řeky, jak se to podařilo nám :-) foto jsme nestihli, ale nebojte, šancí bude ještě spousta. Přece jen je Whistler domovem medvědů...

A pak že medvědi neumí lozit po stromech...

Čerstvá novinka - od včera mi toto kolo může říkat paní :-) šéfka si koupila nové kolo a co s tím starým? Oujeee, to bude jízda! Navíc každý týden pořádá Blackcomb Mountain takzvané "ladies night" pro bajkerky. Od úplných základů, jak přeskočit na kole šutr, až po sjezdy sjezdovek a skal. Viz videiko zde:

https://vimeo.com/97354860

Druhé kolo snad seženeme co nevidět, protože nevím, jak dlouho bude Ondru bavit za mnou jenom běhat :-)

Nový přírůstek do rodiny...Trek Remedy 9.8 Carbon

Prvně venku...

Jinak sezóna je v plném proudu. O turisty není nouze, sjíždí se k nám ze široka i daleka. Nejčastěji tady máme Evropany, především Němce, ale už nás navštívili i Kiwíci ze Zélandu. Zbytek jsou Američani od Californie až po Floridu.

Co dál? Auto stále jezdí. Jezdí skvěle, akorát nám už asi měsíc svítí kontrolka motoru - asi lambda sonda, podle automechanika ji můžeme v klidu ignorovat. Tak snad má pravdu :-)

Green Lake...nejstudenější voda ve Whistleru.

Alta Lake...koupando, grilovando a pádlovando grando.

Lost Lake...a naše tréninková běžecko-cyklistická dráha kolem...

První dovolená :-)

S klidným svědomím, že máme zajištěnou práci, která začíná až další týden, využíváme pěti volných dnů a vyrážíme na cesty. Při pohledu na obrovskou mapu Britské Kolumbie zjišťujeme, že pět dnů není zas tak mnoho, a že vlastně budeme rádi, když stihneme aspoň malý okruh přes Cache Creek a Kelownu. Z pracovního pohovoru vyrážíme rovnou do divočiny.

Z Whistleru vedou dvě únikové cesty. Jedna na jih do Vancouveru a druha na sever přes poměrně vysoký, dech beroucí a benzín žeroucí průsmyk s nádhernými ledovcovými jezery Joffre Lakes.

A k těmto celkem třem jezerům vedl náš první výlet do pravého kanadského lesa, osídleného medvědy, včetně grizzlyho, pumami, vlky, kojoty, losy, fretkami a dalšími zvířátky. Ze začátku obhlížíme všechny stromy, hledáme, který chlupáč se za nimi skrývá a chce na nás vybafnout. Tajně doufáme, že vzduch je čistý, ale všude přítomné cedule s desaterem, co dělat když potkáte medvěda, nás nenechávají v klidu. Po čtvrthodince přicházíme k prvnímu jezeru, které je od parkoviště vzdálené cca 5 minut :-) s takovou rychlostí bychom šli k poslednímu jezeru celou věčnost.

Bereme klacek do ruky, třeba to bude na toho medvěda stačit :-) a odhodlaně přidáváme na rychlosti. Člověk by nevěřil, jak najednou začne vnímat lesní život úplně jinýma očima. Skenujeme teren na desítky metrů dopředu, vnímáme každé šustnutí v houští, každé zapraskání větvičky. Každý vrabec, který nečekaně vystartuje z křoví, nám navozuje předinfarktový stav. Nejčastější věta: "co to bylo?". 

Naštěstí se žádné drama nekonalo a na konci nás čekala odměna v podobě ledovcového jezera Upper Joffre Lake. Uff.

Na cestě dál se krajina začíná překvapivě měnit. Srážkový stín, který na nás čeká v oblasti Cache Creek, si pro nás připravil vyprahlou prérii, tvořenou hlubokými kaňony řek.

Atmosféru divokého západu podtrhují ranče s dobytkem a nekonečně dlouhé nákladní vlaky. Některé z nich mají přes 150 vozů a pokud máte to štěstí, že vám zrovna spadnou závory před přejezdem, můžete čekat klidně i 10 minut.

Celá westernova romantika má však jeden háček. Kde je prérie, tam nejsou stromy. Kde nejsou stromy, tam se špatně schovává auto na přenocování... A tak nám nezbylo než odstavit náš kočár u starého zapomenutého vlakového nádraží s nádherným výhledem na jezero a dělat, že tam nejsme. "To bude nějaká vedlejší trasa vlaku. Tady určitě nic nepojede, protože všechny vlaky jezdi na druhé straně jezera". Nevím, kde se stala chyba, ale kolem druhé hodiny ranní jsme měli napočítaných dvanáct vlaků z obou stran :-) a už vůbec nerozumím tomu, proč se musí pokaždé, když se míjí, několikrát hlasitě protroubit na pozdrav. I ve dvě ráno! Jako by nestačilo se probliknout.

Cestou dál se krajina postupně proměňuje v zemědělskou oblast posetou jablečnými, hruškovými, broskvovými a třešňovými sady. Na jedné křižovatce narazíme na zarostlého indiána s "bargain shopem", neboli smluvním pouličním obchodem. Něco podobného jako recycle na Zelandě. Pokud už něco nepotřebujete a je vám líto to vyhodit, donesete to tomuto indiánovi a ten to prodá někomu, komu se to zrovna hodí. Ovšem za minimální cenu. A tak jsme rozšířili naší kuchyňskou výbavu čítající jeden ešus a dva bagry o pánev - tefalku s termospotem :-) Původně za ni chtěl tři dolary, ale v kapse jsme měli jen pár centu a nebo papírovou dvacku. A jelikož indián neměl drobné nazpátek, vzal si od nás kupičku centů a s pohodovým úsměvem, že to vlastně stačí, nám zamával. Jupí, to budou stejky!

Vzhledem k tomu, že nás následující den čekal další pracovní pohovor ve Whistleru, bylo zapotřebí se hodit trošku do parády a najít někde sprchu. Snad poprvé za celou dobu jedeme na noc do kempu. K našemu překvapení to není jen tak ledajaký kemp. Za poměrně  lidovou cenu máme k dispozici kromě sprchy s teplou vodou taky krytý bazén a dokonce i vířivku, která se vzhledem k chladnému počasí a začínajícímu dešti více než hodí.