S
klidným svědomím, že máme zajištěnou práci, která začíná až další týden,
využíváme pěti volných dnů a vyrážíme na cesty. Při pohledu na obrovskou mapu
Britské Kolumbie zjišťujeme, že pět dnů není zas tak mnoho, a že vlastně budeme
rádi, když stihneme aspoň malý okruh přes Cache Creek a Kelownu. Z
pracovního pohovoru vyrážíme rovnou do divočiny.
Z Whistleru vedou dvě únikové
cesty. Jedna na jih do Vancouveru a druha na sever přes poměrně vysoký, dech
beroucí a benzín žeroucí průsmyk s nádhernými ledovcovými jezery Joffre Lakes.
A k těmto
celkem třem jezerům vedl náš první výlet do pravého kanadského lesa, osídleného
medvědy, včetně grizzlyho, pumami, vlky, kojoty, losy, fretkami a dalšími
zvířátky. Ze začátku obhlížíme všechny stromy, hledáme, který chlupáč se za
nimi skrývá a chce na nás vybafnout. Tajně doufáme, že vzduch je čistý, ale
všude přítomné cedule s desaterem, co dělat když potkáte medvěda, nás
nenechávají v klidu. Po čtvrthodince přicházíme k prvnímu jezeru, které je od
parkoviště vzdálené cca 5 minut :-) s takovou rychlostí bychom šli k poslednímu
jezeru celou věčnost.
Bereme klacek do ruky, třeba to bude na toho medvěda
stačit :-) a odhodlaně přidáváme na rychlosti. Člověk by nevěřil, jak najednou
začne vnímat lesní život úplně jinýma očima. Skenujeme teren na desítky metrů
dopředu, vnímáme každé šustnutí v houští, každé zapraskání větvičky. Každý
vrabec, který nečekaně vystartuje z křoví, nám navozuje předinfarktový stav.
Nejčastější věta: "co to bylo?".
Naštěstí se žádné drama nekonalo a
na konci nás čekala odměna v podobě ledovcového jezera Upper Joffre Lake. Uff.
Atmosféru divokého západu podtrhují ranče s dobytkem a nekonečně
dlouhé nákladní vlaky. Některé z nich mají přes 150 vozů a pokud máte to
štěstí, že vám zrovna spadnou závory před přejezdem, můžete čekat klidně i 10
minut.
Celá
westernova romantika má však jeden háček. Kde je prérie, tam nejsou stromy. Kde
nejsou stromy, tam se špatně schovává auto na přenocování... A tak nám nezbylo
než odstavit náš kočár u starého zapomenutého vlakového nádraží s nádherným
výhledem na jezero a dělat, že tam nejsme. "To bude nějaká vedlejší trasa
vlaku. Tady určitě nic nepojede, protože všechny vlaky jezdi na druhé straně
jezera". Nevím, kde se stala chyba, ale kolem druhé hodiny ranní jsme měli
napočítaných dvanáct vlaků z obou stran :-) a už vůbec nerozumím tomu, proč se
musí pokaždé, když se míjí, několikrát hlasitě protroubit na pozdrav. I ve dvě
ráno! Jako by nestačilo se probliknout.
Cestou
dál se krajina postupně proměňuje v zemědělskou oblast posetou jablečnými,
hruškovými, broskvovými a třešňovými sady. Na jedné křižovatce narazíme na
zarostlého indiána s "bargain shopem", neboli smluvním pouličním
obchodem. Něco podobného jako recycle na Zelandě. Pokud už něco nepotřebujete a
je vám líto to vyhodit, donesete to tomuto indiánovi a ten to prodá někomu,
komu se to zrovna hodí. Ovšem za minimální cenu. A tak jsme rozšířili naší
kuchyňskou výbavu čítající jeden ešus a dva bagry o pánev - tefalku s
termospotem :-) Původně za ni chtěl tři dolary, ale v kapse jsme měli jen pár
centu a nebo papírovou dvacku. A jelikož indián neměl drobné nazpátek, vzal si
od nás kupičku centů a s pohodovým úsměvem, že to vlastně stačí, nám zamával.
Jupí, to budou stejky!
Vzhledem
k tomu, že nás následující den čekal další pracovní pohovor ve Whistleru, bylo
zapotřebí se hodit trošku do parády a najít někde sprchu. Snad poprvé za celou
dobu jedeme na noc do kempu. K našemu překvapení to není jen tak ledajaký kemp.
Za poměrně lidovou cenu máme k dispozici
kromě sprchy s teplou vodou taky krytý bazén a dokonce i vířivku, která se
vzhledem k chladnému počasí a začínajícímu dešti více než hodí.
Žádné komentáře:
Okomentovat