Cesta do Whistleru

Po ranním brzkém vstávání, rychle snídani a opětovném zabaleni našich decentních "krosniček" vyrazíme vytisknout naše nové životopisy, které jsme si noc předtím urychleně sepsali. Pod heslem "šetříme i kanadské lesy" se nám životopis vtěsnal každému na 1 stránku A4. Hlavně nebýt pro potenciální zaměstnavatele tzv. over‑educated, takže nově každý pracujeme 2 roky jako farmaceut a předtím samozřejmě Nový Zéland a spousty studentských brigád při škole. K tomu ještě spolehlivost, pracovitost, týmový duch a zkouška IELTS a životopis pro naše kanadské head-huntery je na světě... Každý tiskneme 20 kopií pro začátek a vyrážíme do infocentra pro další rozumy.

Tady se nás ujme vynikající kanadská babča, bývalá ředitelka školy, a s historkami o medvědech na školní zahradě nás vybaví vším potřebným pro první cestu po Britské Kolumbii.

Z hostelu pak vyrážíme jak šerpové na Everest, každý 3 batohy a 2 tašky, jen místo vzhůru míříme dolů do přístavu a do podzemky trasy Expo line. 15 stanic a jsme na 22. Ulici (opravdu název zastávky), kde už na nás čeká usměvavý Filipínec s naším novým miláčkem - Hondou Odyssey ročník 2000.

Po prvních peripetiích s přehlášením vozu v indické kanceláři zakotvíme v kanceláři bezpečně kanadské a už jde vše hladce, pojištění, přepis, SPZ si můžeme vybrat (není třeba žádné uplácení) a za pouhých 650 dolarů máme naše nové auto pojištěné (nenechte se mýlit, jen na 3 měsíce, cena vskutku lidová :-)). Odvážíme Filipínce domů, předáváme mu tučný balíček těžce sehnaných kanadských bankovek (3 dny předem jsme obcházeli různé bankomaty s našimi českými platebními kartami a prosili o smilování, už nikdy více!) a loučíme se. Přes pořádný nákup vybavení a základních potravin ve Walmartu (kde jinde v severní Americe) si to šineme přes město v odpolední dopravní špičce...v Praze normálně velký problém, nikoliv zde, kde je všem pravidlo zipu více než vlastní. A tak i když stojíme v několika kolonách, nikdy se zcela nezastavíme a slučování 2 pruhů bychom mohli natočit na instruktážní video pro autoškoly. Po centru projedeme opět krásným zeleným Stanley parkem a přes obrovský visutý most do severního Vancouveru. V dešti se na dálnici zastavujeme v malé vesničce Horseshoe Bay, kde vychutnáváme výbornou kávu s výhledem na moře a trajekty odjíždějící odsud na Vancouver Island (malý ostrov u Britské Kolumbie, který je větší než celá ČR).

Do městečka Squamish dojíždíme takzvaně na výpary, naštěstí je benzínka pod kopcem... To by pro dnešek stačilo a připravujeme se na první noc v našem prostorném rodinném sedmimístném autě, na parkovišti u přístavu. Zadní sedačky sklopit do roviny, prostřední sklopit dopředu a hned máme 2 x 1,5 metru opravdu rovné plochy na spaní. Na to karimatky, spacák a noc v tolika hvězdičkovém hotelu, kolik jich jen z okna spočítáte, je na světě. A to ještě každou noc s jiným výhledem... Déšť bubnuje do střechy a my si necháváme zdát o zítřejším shánění práce v kanadském olympijském městečku Whistler.

K ránu déšť ustává a probouzíme se do malého ospalého přístavního městečka. Zajíždíme ještě omrknout blízký vodopád a hurá dále na Whistler.

Whistler mi připomíná Švýcarsko, bohaté horské městečko sevřené sněhem zasypanými horskými štíty. Na náměstí připomínají olympijské kruhy zimní hry z roku 2010, všechny hotely z krásného dřeva a kulatin.

Čekání na pracovní pohovor trávíme obhlídkou města a blízkého okolí. V nedalekém bikovém centru potkáváme Češku Míšu, která tu už žije několik let a snaží se o trvalou rezidenci. Poradí nám co a jak, kde shánět ubytování i práci a jak si nejlépe užívat zdejší okolí.

V kavárně, kde za chvíli čekáme na interview, potkáváme ještě další Češku, prostě jsme národ cestovatelů. Pohovor probíhá k naší spokojenosti a tentýž večer už víme, že jsme přijati. Je to sice housekeeping, tedy úklid hotelových a soukromých rezidencí, ale slušně platí (víc než v českém lékárenství) a pro začátek proč ne. Seženeme si ještě místní noviny a odpovídáme na spousty dalších pracovních inzerátů, jako číšníci, zahradníci, recepční a podobně. K několika zaměstnavatelům zajdeme i osobně s životopisem. Spát odjíždíme kousek za městečko, k překrásnému jezeru One Mile Lake.