Vancouver

Po krásných 12 hodinách spánku jsme se vydali objevovat město. Časový posun se hlásí ještě dva dny po příletu, vstáváme daleko před budíkem (který máme na sedm na ráno). Kéž by to zůstalo tak jednoduché i doma, když vstáváme do práce :-) Díky obrovské ploše, na které se Kanada rozprostírá, si mohou kanaďani dopřát luxus prostoru a téměř každý bydlí místo paneláku v rodinném domečku, což dělá z Vancouveru velmi rozlehlé město.

Naše objevování Vancouveru se proto smrsklo pouze na mini území Downtown, které je centrem veškerého dění. Obchodní centrum, přístavy, olympijské centrum, pláže, parádní Stanley park, restaurace nejrůznějších kuchyní a všudy přítomné kavárny a výborné kafe.

Vancouver je nakloněný cyklistům a je protkán hustou sítí cyklostezek. Tady by se jezdilo do práce na kole jedna radost. Pokud někdo neholduje bikům nebo kolečkovým bruslím, tak může běhat do kolečka kolem celého Downtownu až do zblbnutí. Možnosti jsou neomezené.

Nejvíce nás zaujal Stanley park, dle průvodce největší městský park v severní Americe. Což jsme si přečetli v průvodci bohužel až někdy v půlce naší okružní procházky kolem parku. V tu chvíli jsme měli nachozených kolem 20 km po asfaltu, prozatím v pohorkách, protože pohodlnější boty si koupíme až za dva dny, kdy konečně pochopíme, že nabídka našich bot a la pohorky a sandálky, na které je prozatím brzo, není pro život člověka městského typu dostačující. Na to, že se park nachází přímo uprostřed rušného a neustále pulzujícího města, je zde neuvěřitelný klid.

Najednou se ocitáme uprostřed lesa s Beaver lakem /bobřím jezerem/. Za neustálého pobrukování si písníčky z How I met your mother "Two beavers are better than one" :-) hledáme nějakou chlupatou kouličku s placatým ocáskem. Z dálky vidíme v křoví jednoho, ale než nastavíme na foťáku správnou clonu, je v čudu. Ach ty zrcadlovky...  Za to nám aspoň zapózoval mýval (racoon). Na to, jak vypadá roztomile, dokáže být pěkně agresivní, když nemá náladu. Naštěstí se dobře vyspal a pózuje jak modelka :-)

Samozřejmě nesmí chybět indiánské totemy. Na téma indiáni ale až někdy příště. Prozatím jsme z nich lehce nesví, ale snad se to časem spraví :-)

Ve Vancouveru trávíme necelý týden, je potřeba kromě regenerece po dlouhém letu zařídit pár věcí. Social insurance number SIN - něco jako sociálka, bankovní konto (ať nám může chodit naše zaoceánská tučná výplata :-), kanadskou SIM kartu a ještě drobnost v podobě auta, aby nám sloužilo jako útočiště při cestách na daleký sever a všude možně i nemožně. Zde zaplesá snad každé srdce evropana vycepovaného papírokracií. SIN máme vyřízené za 10 minut s použitím pouze jediného formuláře. Nemluvě o bance, kde se nás ujme sympatický úředník, a za necelou půlhoďku odcházíme s 2 čerstvě podepsanými platebními kartami a příslibem bonusu 100 dolarů, které dostaneme prostě jen tak, jako poděkování za využití jejich služeb. Nebojte, přečetli jsme si poctivě celou smlouvu až do konce a všechny podmínky k tomu :-) S kanadskou SIM kartou se nečekaně zasekáváme. Ceny místních mobilních operátorů jsou na evropské poměry dost nadprůměrné, a například pokud voláte mimo Vancouver, jedná se již o meziměsto a tím pádem o vyšší sazbu. Pod 40 dolarů za měsíc se prostě nedostaneme. A to jsme toho klučinu ukecali na 20-ti dolarovou slevu a aktivaci SIM karty zdarma. Taky proto máme prozatím jen jedno kanadské číslo, zatím to stačí :-)