Jak se zije tricatnikum v Kanadě

Tak tu mame po dlouhe dobe jednu aktualni reportaz ze zeme medvedu na divokem severu...

Trochu jsme zestarli, ale asi nezmoudreli, nicmene se nam stale dari skvele...Kanada je zeme prilezitosti a my si ty nase rozhodne nenechame ujit!

A tak jsme se po skoro 4 letech tady zacali lehce vracet do zivota tricatniku...ale nebojte, jen lehce...

Oba jsme si nasli skvele prace, uz zadne myti nadobi po nocich a hlidani osmnactiletych Australanu, kdepak. Martina pracuje jako nadupany nemocnicni lekarnik - klinicky farmaceut okresni nemocnice a ja si nasel nejlepsi nezavislou komunitni lekarnu se stabilni klientelou lokalnich pacientu - dedousku a babicek co neremcaji ale oceni sve schopne a verne lekarniky. A vedeme to tam ve dvou se stejne starym kanadskym kolegou, se kterym chodime na teambuilding jezdit do backcountry na sledech (rozumej sneznych skutrech)...no proste sny se stale plni, ne ze ne!

A k tomu se nam nejakym zazrakem stesteny v dobe nejvetsi ubytovaci krize ve Whistleru podarilo sehnat si dvoupokojovy byt...a nejen ledajaky...v novem dome...s vyhledy, ze by v 8. patre luxusniho hotelu Fairmont ve Whistleru mohli hoste zavidet...z kuchyne a obyvacku vidime prekrasnou Mount Currie, ktera se kazdy vecer zbarvuje do oranzova pri zapadu slunce a muzeme na ni pozorovat sneznou caru, ktera se pohybuje nahoru a dolu podle rocniho obdobi. A z obou loznic vidime smerem na jih k Whistleru, se slunecnym vyhledem pres lesy na horu Mount Sproat.

To vse na kanadske pomery za cenu vice nez priznivou...

A jelikoz je dum novostavba, byt byl nabizen naprosto nezarizeny...a to je prece vyzva...poscitali jsme tedy uspory na uctu a vyrazili...kam jinam nez do Ikey! Verte neverte, je opravdu vsude na svete naprosto stejna...pripadal jsem si jako doma v Praze na Cernem Moste :-)

A ted uz to vsechno jen nekam nacpat a odvezt...

Aha, Ikea...jeste slozit by to chtelo...

A tady uz je skoro hotovy produkt...

A pozor, vyhled na hory mate i ze sprchy!

...jen jeste prijde vanocni vyzdoba, ale na stromecek pujdeme s kolegou az 23. prosince...a pekne na svuj, tady si totiz muzete uriznout vlastni stromek, pokud je pod draty elektrickeho napeti...a jelikoz je vsude kolem spousta vodnich prehrad, dratu tu vede habadej.

A jelikoz druha loznice zatim zeje prazdnotou, prijimame zavazne i nezavazne objednavky na navstevy! Nevahejte, lepsi sance uz asi nebude...v lete v zime, Whistler a cela Kanada maji rozhodne co nabidnout! Skupiny v poctu 1-30 se mohou klidne hlasit...a pokud vas bude vic, nejak uz se to zaridi...

A nezoufejte, lyze vam klidne muzeme pujcit...na kterykoli druh snehu...tyhle vsechny jsou meho kolegy...

Váňa vizitíruje...

Za devatero horama, devatero řekama a jedním oceánem, stojí tam chaloupka, kde medvědi dávají dobrou noc...

Tak nakonec přijel! A ještě že přijel! Byl to totiž nejlepší týden z celé zimy! Tolik sněhu jako v tom týdnu kdy tu byl tu totiž nenapadlo celou zimu...kolem 30-60 cm denně...a to už je i na Whistler dost...

Hurá, hurá, už se sype...

Dosypáno, Váňa může dorazit...

Bolek a Lolek opět spolu!

Ale pěkně popořadě...

Přijel, někdy v lednu to bylo…nojo, jako by to bylo včera…na letišti tehdy lilo (asi jako celou zimu ve Vancouveru). Vyzvednout se nechal až před vchodem, skoro červený koberec jsme museli rozvinout, no prostě persona přijela. Nejdřív vyzubený od ucha k uchu, ale postupně cestou jeho úsměv opadal a jeho oční víčka opadala též…jet lag skolí i takového statečného jinocha, jako je Váňa…

Už ani do postele nedošel...závěj prý stačí...

Ale dlouho jsme mu tu výmluvu na jet leg nebaštili a už druhý den se mnou musel na běžky. Marťu jsme nechali doma na svahu v resortu a vyrazili jsme směr Olympic Park v Callaghan Valley. Chumelilo a chumelilo, no opravdu pohádka… Kdo nezažil, neuvěří. Půjčili jsme si oba speciální prkýnka u Čechů v Passiv Hausu, skoro závodní, a vydali se zasněženou krajinou. Hospodu jsme teda nenašli (koneckonců nebyla ani na mapě), ale běžkování bylo skvělé…však se ho zeptejte, příští rok prý přijede už jen na běžky 😁

A od pondělí už se jen lyžovalo na svahu…a lyžovalo…a lyžovalo. Zvládnul to, vydržel celých 5 dní, pašák je to. Taky je náš! 👍💕

Azúro bude až zítra...

Jedna olympijská...

Podívej mami, jaký už jsem lyžař!

Kanadská fronta na dámy...mrzne až praští a na lesík to úplně není...

Pořádná snídaně na svahu je základ úspěšného lyžařského dne...

Speciální fotka pro Toma - i manšestr tu máme, a ne že né!

Weisbier ani Bombardino tu nemáme, ale nějaké to místní pivenko si nakonec dal…a slivovička mu taky chutnala. I karty jsem zahráli, jako za starých časů…

Aby to nebylo jen o lyžování, vymysleli jsme si na něj spoustu odpoledních výletů. Na sněžnicích k vykolejenému vlaku, k zamrzlým vodopádům, do místní malé továrničky na lyže (Prior skis), k větším vodpádům v Callaghan Valley, na skiboby do Whistler Sliding Centre...a samozřejmě na vláčky…ale ty kanadské…aneb když 4 funící diesel lokomotivy táhnou 120 plně naložených vagónů do kopce do Coastal Mountains a první pluhem rozráží sněhovou hradbu až to všude lítá…prostě ráj pro děti tady, viď Váníku! 👶

Vláčkaři sobě...cesta k vykolejenému vlaku...

Výlet k vodopádům...v případě lovu grizzlyho lopaty s sebou!

Už to valí...

A koncem týdne se i toho sluníčka dočkal, na které se tak těšil…celou dobu žbrblal, že prašan sice dobrý, ale že příště snad pojede zas raděj do Itálie…

Výhled z lanovky...

Tak co dodat…a kdy přijedete vy? Už se na vás těšíme!

Na sneznicich v olympijskem udoli

Kdyz vam pres noc napadne 15-20 cm luxusniho prasanu, ale vy uz mate nohy naprosto utahane z predchoziho dne na skialpech, co udelate? My neklesame na mysli, jeste jsou tu sneznice!

 

Slunko pali uz v 9 rano a tak hledame vyssi polohy a idealne tam, kde jsme jeste nebyli...a takovych mist v okoli jiz neni mnoho. Stoupame autem do Callaghan Valley (Olympijske hry 2010) a na male nenapadne odbocce pod vysokymi stity zastavujeme, obouvame "snowshoes" a vyrazime po West Callaghan Main Forest service road (priste jen FSR) vzhuru ke stitum...

Po ceste uzasne vyhledy na Black Tusk, kopy snehu a jsme tu rozhodne prvni po dlouhe dobe. Po nekolika kilometrech v hlubokem prasanu cesta konci a podle mapy uz jde dal jen zimni skitouringova cesta (pro skialpinisty) vzhuru do ledove jamy (Metal Dome). Po ni se nevydavame, jelikoz GPS nemame a me zvoni telefon, ze v praci krize a prosim prosim vrat se, kolegyne v tezkych migrenach...a tak misto ke stitum mirim k tare...ale coz, vylet super, pocasi jeste lepsi a dobre skutky jsou taky treba...

Ondra 

Backcountry adventure (cti skialpova vyprava)

Ahoj vsem,
uz jsme zase tu, porad ve Whistleru, porad zima...a jak uz to tak k zime patri, o zimni dobrodruzstvi tu neni nouze...
A tak vam dnes povypravim, jak jsme jeli konecne s Martinou na skialpy spolecne. Koupil jsem si totiz nove boty na skialp (zuzovy!) a proste jsem je potreboval hned den pote vyzkouset...
Privstali jsme si (uz v osm!), nakrmili dravou zver v dome (rozumej nase drahe milovane hosty) a pred desatou uz jsme si to lanovkovali nahoru na Whistler. Jeste jedna lanovka na Whistler peak a vys uz to ani nejde.

Vyrazime po spojnici vrcholu z Whistleru, pres Little Whistler peak na Symphony peak. Pod nim zaprahavame tazne tulene (tuleni pasy) a stoupame na prvni vrchol po svych, tedy na Flute.

Je sice pod mrakem, ale vyhledy jsou vice nez dokonale...v dali tu a tam sviti slunko a takove scenerie se nevidi casto.

Dalsim vrcholem na Musical Bumps je Oboe peak. Nejdriv rovina, pak sjezd, ktery je bohuzel zledovately (dlouho nesnezilo a jen svitilo) a pak 20 minut do kopce. Jsme tu, jen pocasi se k nam trochu obraci zady a zacina ostre foukat a snezit. Puvodni plan dojet az na Cowboy Ridge, potazmo na Fissile a ten si sjet, nam nevyjde. Rychle neco snime a otacime zpet na Flute.

Cestou k vrcholu odbocime a sjedeme si kratky, zato vyrazne prudky severni svah se slusnym snehem ve vyssich polohach, nikoliv vsak o 200 m nize. Jelikoz se nam nedari najit kyzenou a v mape zakreslenou zkratku zpet do resortu, musime se vracet do Whistleru udolim Fitzsimmons Creeku, tedy po zledovatele max metr siroke ceste, ktera je pro lyzare v tomto rocnim obdobi velmi obtizna.
I tak se ale prvni spolecny vylet na skialpech vydaril a ja uz se tesim na dalsi. Jak to ma ma lepsi polovicka, na to se budete muset zeptat primo ji... 

Zapsal Ondra

P.S. Vyhledy byly opravdu skvele, jen na skialpy netahate vetsinou velky fotak, a tak prosim omluvte kvalitu obrazove dokumentace, vse je focene pouze na mobilni telefon.

Zima jak se patří...

...je tady...a jelikoz nam jeste nevydali skipassy, museli jsme vyrazit do hor po svych...a jak jinak do divociny nez na sneznicich...

A tak jsme si naplanovali vylet na Elfin Lakes...vytahli auto z nuly (metru od more) az do startovni vysky pres 1000 metru (a to vse na par kilometrech) a hura hura...a snehu pribyvali...a pribyvalo...a stopy v cerstvem snehu byly pred nami teprve tri...pak dve...a pak i ty dve odesly jinym smerem nez se zachtelo nam...

Zkratim to, Elfin Lakes se nam spatrit nepodarilo...nikoliv kvuli bloudeni, vycerpani nebo tme, ale diky povinnostem s veceri pro nasich 22 hladovych krku v penzionu...museli jsme to proste ve 2.00pm otocit...ale i tak to bylo uzasne...dosli jsme na Red Heather Hut do cca 1400 metru nad morem a po klasickem obede - namazanem chlebu - jsme to otocili a supky dupky zpatky do udoli...

Priste si pry konecne privstaneme...:-)