Vancouver Island II, jedeme dál

Z Port Renfrew se vracíme zpět na jih k prohlídce bývalého hlavního města Britské Kolumbie, nádherné, koloniální, přístavní Viktorie. Žádné prosklené mrakodrapy jako ve Vancouveru, ale krásné historické budovy, kamenné přístavy, dokonale zastřižené anglické trávníky, rozkvetlé ulice a důmyslně rozvržené zahrady. Že se nacházíme v britské kolonii dávají tušit i místní dvoupatrové autobusy.

Parlament Britské Kolumbie

Po pětidenním odolávání nakonec kupujeme prut i na moře. Rybaření v řekách nám moc nejde, ale není možné abychom nechytili něco v oceánu... Pro jistotu kupujeme další konzervu tuňáka k večeři :-) 

První fishing zastávka je v Campbell River. Molo vypadá slibně, je vybaveno držáky na pruty, dřezy s vodou na opláchnutí úlovku. Podle šupin na zemi, které jsou všude kolem, si říkáme, že tady by to šlo. Ale nene, kdepak, ryby nemají hlad. Je to nějaké zapeklité, to rybaření.

Na rozdíl od jihu ostrova, kde jsou spousty turistů a kde žije většina místních obyvatel, je sever ostrova osídlený jen minimálně. Žijí zde v podstatě jen lesníci, rybáři, obsluhy benzínek, na kterých nakoupíte vše potřebné, a majitelé kempů. Cesta se klikatí nádhernou, hornatou  krajinou a vede nás do rybářské/dřevařské zátoky Telegraph Cove. Dřevařské proto, že je v přístavu obrovská pila, která zpracovává klády dřeva, které přiveze vlak z lesa odkudsi ze středu ostrova, a nařezané na desky se nakládají na loď a hurá s nimi na trh. A rybářské proto, že stojí v cestě rybám, které plavou průplavem mezi Vancouver Islandem a Sunshine Coastem na pevnině. A že jich není málo dosvědčují fotky úlovků na zdech místní restaurace. Nechybí ani výlety na pozorování velryb, kosatek a delfínů. 

Na severním cípu ostrova už nepotkáte nikoho. Zato je zde nádherný čtyřdenní trek kolem pobřeží - Cape Scott. V ičku zjišťujeme předpověď počasí - parádní - stav příjezdové cesty k treku - 60 km po štěrkové cestě a 2 hodiny jízdy - co naděláme, normálka. Na radu místních kontrolujeme, zda máme v pohodě rezervní kolo a hever, tankujeme radši do plna, jeden tady nikdy neví.
Po delší době si opět "užíváme" jízdu po štěrkové cestě. Krom nás ji využívají pouze náklaďáky, které převáží dřevo. Štěrk a díry v cestě nechávají řidiče v klidu a jezdí, na rozdíl od nás, docela rychle, takže za každým náklaďákem z protisměru se strhne obrovská lavina prachu a naše auto jednoduše zmizí v šedém oblaku.
K našemu překvapení se asi po 40 km objevuje kontrolka motoru a trakce. Hmmm... S tím jsme nepočítali. Auto si nemohlo vybrat lepší chvíli. Poslední náklaďák jsme minuli před hodinou a od té doby nic. Otevíráme kapotu auta a manuál :-). Zkušeným okem lékárníků zjišťujeme, že motorům opravdu moc nerozumíme. Na nějakou odtahovku můžeme rovnou zapomenout, protože telefony jsou bez signálu. Necháváme motor zchladnout a dáváme si aspoň čokoládu, třeba nás něco napadne. Bohužel nic. Protože nemáme moc co ztratit, startujeme auto a jedeme dál i s kontrolkou. Kašleme na ni :-) Jestli půjdeme pěšky jeden nebo dva dny, aby jsme si někoho stopli, je už jedno.

Po cestě potkáváme vtipnou ceduli, která nás ujistí, že jsme dopadli celkem dobře.

Nově jsme si na výlety do lesa pořídili Bear spray, nebo-li pepřák na medvědy. Je to v podstatě klasický slzný plyn, ale na rozdíl od toho, co nosím doma v kabelce, má tenhle půl litru a dostřik osm metrů. Navíc, při jeho koupi musí člověk podepsat bezpečnostní prohlášení, že to nebude používat proti lidem, a že si je vědom, že kupuje zbraň. Takže od teď jsme ozbrojená jednotka, pozor na nás! :-)

Soutěž: čí pak to byly packy?

Na Vancouver Islandu se dá dělat spousta věcí. Například se můžete vydat do jeskyně. Ale ne jako kdysi na základce, s průvodcem do osvětlené jeskyně s chodníčky a řetězy, za které se nesmí. Prostě si půjčíte helmu, pořádnou čelovku s náhradní baterií a mapu jeskyně, na sebe hodíte to nejhorší oblečení, co najdete, a dobrodružství může začít.  Pravidlo číslo jedna: neplazit se někam, odkud už nebudete moc vylézt. Pravidlo číslo dvě, důležité: nastudovat si dobře mapu a pochopit, kde je dole a kde nahoře. 3D prostor se z 2D mapy čte poměrně špatně. Pravidlo třetí, nejdůležitější: nepanikařit. Nervózně otáčet mapou sem a tam, jestli náhodou doleva neznamená nahoru, není řešení. Pravidlo čtvrté: moc se nerozhlížet po pavoucích. Prostě tam jsou a krásy moc nepobrali.

Začátek trati, prozatím luxusní prostor kolem sebe

Začíná přituhovat, ale stále je ještě dobře. 

Na co jsme se těšili celou dobu nejvíc, nebo tedy aspoň já, bylo Tofino. Surfařský ráj Kanady. Měli jsme štěstí, protože zrovna tou dobou probíhalo v Tofinu surfařské mistrovství Kanady. Super podívaná, působivé triky, skvělá atmosféra. Surfaři se pohybovali po vlnách s neuvěřitelnou lehkostí. Následující den jsme šli vyzkoušet čerstvě okoukané triky, ale z vody už to nevypadá tak jednoduše, jako z pláže. Ale i tak, paráda.

Zde můžete zhodnotit prostornost našeho auta. Vleze se tam všechno. Jen kdyby ta kontrolka motoru zhasla.

Long Beach, Tofino

Plážový dopravní prostředek. Abyste se nemuseli s prknem tahat v ruce :-)

Tofino je menší městečko, osídlené především nejrůznějšími umělci a rozhodně se neřadí mezi tuctová města. Pohodoví lidé, obchody a půjčovny se surfařským vybavením a originální kavárny dodávají Tofinu zvláštní uvolněnou atmosféru, která se prolíná s historickým nádechem indiánských galérií. Je obklopeno desítkami malých ostrůvků, které se táhnou od zátoky Clayoquot Sound až do Tichého oceánu. A nejlepší výhled na to všechno je z vrcholu Lone Conu. Hodně strmý škrpál, ve stylu "proč jít na okolo, když nejkratší cesta je kolmo proti vrstevnicím". Ale výhled stál za to!

Radost po výškrabu na Lone Cone.

Že Tofino není jen tak obyčejné město dávají tušit i přechody pro chodce.

Zajímavostí Vancouver Islandu je řeka Marble river. Tady loví medvědi na podzim lososy, kteří se snaží vyskočit proti vodopádu a dostat se dál proti proudu řeky. Cítíme příležitost a Ondra vytahuje prut, medvěd nikde, rybaření může začít. A tady pozor, bude změna. Ondrovi se podařilo chytit lososa! Bohužel jsem zrovna moc nedávala pozor a zkoušela fotit na makro nějaké kytky kolem řeky, takže jsem to celé propásla :-) Ale podle Ondrových slov se obrovitánský velelosos po dlouhém a vyčerpávajícím boji vysmeknul z háčku a zmizel pod hladinou :-) Tak snad příště.

Ve správnou dobu, na správném místě. Kéž by to rybaření bylo taky tak jednoduché. Zapůjčené foto.