Kanadský řidičák

Malá aktuální vsuvka, ze života v Kanadě...

To, že řidičský průkaz cizí země (včetně mezinárodního, který Kanada příliš neuznává) platí po příletu do Kanady 90 dní, jsme samozřejmě zjistili den 93. po příletu...

A tak jsem se zhostil bleskového úkolu, tedy co nejrychlejšího obstarání řidičského průkazu Britské Kolumbie... Zní to snadně, že?

Na pobočce ICBC (místní Registr řidičů a vozidel) nám milá paní ochotně vysvětlila, jak na to, že nejdřív počítačový test na pravidla kanadského silničního provozu a pak teprve rezervace termínu na zkoušku z jízdy. Dostal jsem 100-stránkovou brožurku volně přeloženo "Můj první řidičák" a odešel jsem s tím, že zítra se vrátím a test samozřejmě udělám, přece to nemůže být tak těžké, pravidla budou podobná a už tu více než 3 měsíce stejně řídím...

Zvířata tu potkáte všelijaká...

A ejhle, po otevření brožurky doma jsem zjistil, že pravidly se zabývá asi prvních 20 stránek...zbytek je o tom, aby se z vás stal řidič přemýšlivý, důvtipný, na kritické situace připravený...skvělý přístup...a tak jsem předčítal kapitoly jako "srážka s medvědem" (opravdu si nevymýšlím), "unavený řidič po práci", "neposlušný spolujezdec" nebo "jak má spolujezdec podporovat svého řidiče".

Takže na test jsem se vydal za 2 týdny s tím, že snad poznám pár značek a moc kritických situací v testu nebude... Hm, otázka č. 2:

"Přímo před Vámi se vynoří z lesa medvěd, víte, že už nestihnete srážce zabránit, jak se zachováte..."

Tahle fotka není naše, ale pro ilustraci je tak akorát...

A v tomto duchu byl zbytek testu. Ale zdárně jsem ho složil. K mému velkému  překvapení mi však zabavili můj český řidičský průkaz a vydali mi "žákovský řidičský průkaz Britské Kolumbie", se kterým mohu řídit pouze pod dohledem osoby mající kanadský ŘP...z bláta do louže, předtím jsem mohl alespoň případného kontrolujícího policistu přesvědčovat, že o 90 dnech jsem netušil, že už řídím 10 let a bez nehod (téměř). Ale takhle jsme měl žlutý papír a mým "supervizorem" byla Marťa s propadlým ŘP z Čech :-)

Ale tím druhá návštěva ICBC nekončila...vystál jsem si vedlejší frontu na zkušební jízdy. Tentokráte mi na kanadské poměry poněkud neochotná paní vysvětlila, že první volný termín na jízdy má na 30. října. Zeptal jsem se jí ještě dvakrát v domnění, že si asi pletu v angličtině srpen a říjen. Bohužel nepletu.Tři a půl měsíce jezdit na černo, to se mi nechtělo. A tak jsem "milé" paní poděkoval a situaci vyřešil operativně po svém...

Jelikož zkušební jízdu můžete složit kdekoliv po celé Britské Kolumbii, sedl jsem na internet a zjišťoval stav v ostatních vesnicích a městech. Nejdříve se objevila Kelowna, 511 km a 5,5 hodiny jízdy z Whistleru, termín za 14 dní v 10.00 ráno...

Přihlášený tedy do Kelowny, čekal jsem dále, zda se někde jiný bližší termín neuvolní. A uvolnil. Za dva dny v centru vesnice jménem Vancouver. A tak jsme s Marťou vyrazili před 14 dny opět do Vancouveru. Jelikož naše stará Odysejka už to měla tou dobou skoro za sebou (ale o tom až příště), domluvil jsme si zapůjčení auta u autoškoly (to je jediný možný způsob zapůjčení auta na zkoušku v Kanadě). 15 let starou Odysejku jsem tedy vyměnil za 17 let starou Toyotu Corollu.

Zkušební komisař byl takový "milý", plešatý, 150-kilový cholerický andílek...asi jako všude na světě...pravda, dorazil jsem na zkoušku trochu později než se sluší a patří, ale za to mohl opravdu majitel Toyoty...

Vyrazili jsme. Mlčel jako ryba, jen uděloval rozkazy typu vpravo, vlevo...před sebou měl velký arch papíru a pořád si něco proškrtával...pořád...a pořád...

Ve školní zóně, (v Kanadě je zde omezená rychlost na 30 km/h) kde jsem si naštěstí všiml cedule pečlivě ukryté v poctivě nestříhané aleji, se za nás nalepil luxusní bourák, nejdřív zatroubil, že ho jako dost zdržuji...když poznal, že nezrychlím, ani neuhnu, vyrazil do protisměru, dvojitá plná čára, zákaz předjíždění. V tu chvíli můj vedle sedící cholerický andílek ještě více zrudl, zalapal po dechu a jeho ruka vystřelila po mém volantu...zatroubil, jak se sluší a patří (a že se slušelo), přikázal mi krátkým povelem přidat plyn a dojet vozidlo přede mnou. Na další křižovatce se stopkou jsme ho měli...zastavili jsme, andílek zatáhl ručku a vyrazil ze dveří. To co následovalo, si pán z bouráku za rámeček asi nedá, ale naštěstí na pěsti nedošlo...byl to jen takový český "Topolánek" ve sněmovně :-)

A v tuto chvíli jsem měl vyhráno. Andílek se po chvíli vrátil, za další chvíli se mu vrátila i jeho původní pleťová barva a pokračovali jsme. Od této chvíle už nefuněl, nekoulel očima ani nevydával kusé příkazy.

Po příjezdu k dopravnímu inspektorátu mi pogratuloval, pochválil mě, řekl mi pár drobných chyb (málo jsem prý kroutil hlavu, tzv. kanadský shoulder check, i když mě můj krk bolel docela dost) a pak přidal ještě pár peprných hlášek na bouráka ze školní zóny. Prý tu mají moc mírné dopravní zákony a tresty.

Dostal jsem na místě další žlutý papír, ovšem již bez podmínky supervizora (hurá, budu zas moct jezdit sám na ryby) a definitivní plastový mi přijde do 30 dnů poštou.

A přišel, posuďte sami...jen ten další obsah obálky mě poněkud překvapil, člověk holt nepodepisuje závěť každý den...