Přes Williams Lake až k Bella Coole

Květen je  pro Whistler obdobím klidu. Jarní sluneční paprsky rozpouští sníh, většina sjezdovek je již zavřena a s mizejícím sněhem mizí i poslední lyžaři. Medvědi pomalu schází ze svých horských brlohů dolů do údolí, aby po dlouhé zimě našli něco k dobrého na zub. No a místní zaslouženě oddechují, než začnou s přípravami na letní sezónu, kdy bude všude spousta cyklistů, horalů, raftařů, kajakářů, kempařů, jogínů, rybářů a dalších dovolenkářů. Pro nás to znamená jediné, další týden cestování. Jupí!

Tentokráte směr severozápad. Přes již známé sedlo s Joffreyho jezery...

Čím více jedeme na sever, tím více ubývá hor, kopců a terénních vln, až se nakonec ocitáme na náhorní plošině, která představuje téměř dokonalou rovinu. V dáli jsou vidět pohoří, která se zvedají až do výše čtyř tisíc metrů a jsou od nás vzdálena několik set kilometrů. Kdybychom nevylezli na rozhlednu, tak bychom ani nevěděli, že se k nějakým horám blížíme. Cesta je dost monotónní, rovná cesta lesem, občas se objeví medvěd, občas značka "pozor sněžný skútr", občas značka "pozor sobi", občas nějaké auto. Toť vše. Několik hodin v kuse. Aspoň si můžeme naplno užít liduprázdnou kanadskou přírodu.

Po cestě vykupujeme obchod s rybářskými potřebami. Není možné, abychom s takovou výbavou něco nechytli :-) Nesmí chybět obrázkový atlas ryb "co je co?" a samozřejmě regulační informace, kde se smí chytat a kde ne. Bohužel zjišťujeme, že v květnu je většina řek zavřených. Až na pár jezer. Tak to vypadá opět na tuňáka z konzervy... Zkoušíme téměř všechna jezera, která máme po cestě, a která jsou otevřena pro fishing. Zas abyste si nemysleli, byly celkem asi tři :-) A počet chycených ryb nula. Naštěstí jsme neutopili žádnou vyzbroj, takže to vlastně po zkušenostech ze Zélandu považujeme za úspěch :-) Nakonec se přeci jen jedna zmatená rybka našla... Tááákhle velká :-)

Krajina kolem městečka Williams Lake je ve znamení rančů, zlaté horečky a obrovských ohrad pro dobytek, skrze něž vede státní silnice první třídy. Řidič musí čekat vše, od pobíhajícího koně, krávy ležící uprostřed cesty až po kačenky, které přebíhají z jednoho rybníku do druhého.

V těchto pustinách je důležité hlídat zásobu benzínu. Vesničky, nebo spíš osady, jsou od sebe vzdáleny stovky kilometrů a když to neodhadnete, můžete taky strávit celý den tlačením auta, případně čekáním na kolemjedoucí auto, které by vás hodilo na nejbližší benzínku. Pro představu, jedno auto potkáte tak co dvě až tři hodiny :-) A místní benzínky nejsou žádné Aralky, OMWky ani Shellky. Většinou narazíte na stojan, který má gafou zalepenu většinu děr v tankovací hadici, a uvedení takovýchto prehistorických stojanů do chodu vyžaduje velkou dávku důvtipu. V lepších případech bývá nápověda, málokdy ji ovšem lze rozluštit. Poznat, co je benzín a co nafta, bývá občas loterie. Průměrná tankovací pauza je odhadem dvacet minut. A to už máme natrénováno několik různých variant  stojanů. Jeden typ nám však stále zůstává zahalen tajemstvím. Snad ho jednou taky pokoříme :-) Nejlepší benzínka je stejně v Tatla Lake. Představte si malou vesničku. Malou počtem obyvatel, nikoliv rozlohou. A uprostřed vesničky jeden stojan s benzínem zarostlý trávou,  k tomu jeden postarší kovboj jako obsluha. A zároveň taky majitel obchodu se vším, pošťák, notář, knihovník, kronikář a taky místní šerif. To vše a mnohem více pouze v jedné osobě. Aby nám zpříjemnil čekací dobu, než nám osobně natankuje, uvařil nám kafe zdarma a zabavil nás místními historkami. Jeho obchod je překvapivě dobře vybaven, doplňujeme tedy zásoby, posíláme pohledy (když už jsme na té poště :-), ještě sondujeme, kde je v okolí nejlepší fishing a tradá zpět na cesty.

Atmosféru liduprázdné krajiny dotváří prašná cesta, díky které nemá cenu se snažit udržovat auto čisté. Aspoň můžeme dát prostor našemu kreslířskému umu :-) Obrázek grizzlyho nám bohužel zmoknul, tak snad někdy příště...

V cestě k oceánu nám stojí cca tři a půl tisíce metrů vysoký Tweedsmuir Provincial Park s nádhernou přírodou, alpskými scenériemi, ledovci, vodopády, duhovými sopečnými kopci a žádnou civilizací. Bohužel nemáme moc času, tak už to bereme jen hopem.

A na závěr konečně oceán, respektive jeden z fjordů a po delší době opět osídlená oblast - Bella Coola. Pokud budete hledat indiánskou civilizaci, tady je to správné místo. Stále zde bydlí kmen "Nuxalkmc". Teepee sice vyměnili za rodinné domy a koně za neskutečně žravé čtyřkolky a jeepy, ale stále to jsou oni  :-)

Bonus pro ty, kteří dočetli až sem :-) Narazili jsme i na pána celého lesa - Grizzlyho.

Než odhodíte cigaretu...

Jedna rychlá aktuální vsuvka... 

Vancouver v neděli 5. července 2015

Po vlně veder začaly v Britské Kolumbii řádit lesní požáry. Momentálně jich je něco přes stovku a některé mají i víc jak 20 tisíc hektarů. Nejbližší požár je sice 80 km od nás, ale je v jiném údolí, takže co se týká ohně, jsme relativně v bezpečí. Jiná věc je obrovský mrak dýmu, který zakryl celý jihozápad Britské Kolumbie, včetně Whistleru.

Nejbližší požár od nás, Elaho fire...

http://globalnews.ca/video/2095675/pemberton-fires-fuel-metro-vancouver-haze

Venkovní aktivity jako je kolo a procházky docela omezujeme, stejně tak větrání. Kromě omezené viditelnosti je ve vzduchu silně cítit kouř z ohně. Myslím, že to co jsme za dva měsíce z plic vyprali, to jsme během dvou dnů zase načuchali zpátky :-(

A nejhorší je, že až polovinu požárů způsobují kuřáci, kteří lehkomyslně odhodí cigaretu, ať už z auta nebo na procházce v lese...

Takhle tu vypadá slunce celý den...temně rudé, když už je náhodou vidět...

Předpověď počasí na další týden stále ukazuje teploty přes 30 a po dešti ani stopy. Tak uvidíme, jestli něco uvidíme... 

Nezaprší a nezaprší...

Jinak JSME V POŘÁDKU a těšíme se, až zas budeme moc trávit čas venku na čerstvém vzduchu.

Aktuální info můžete sledovat zde:

http://globalnews.ca/bc/

http://www.cbc.ca/news/canada/british-columbia/headlines

Co se děje v trávě...

Přiznáváme, že jsme s psaním blogu trošku pozadu, a proto na chvíli přeskočíme pár cestovních kapitol a vložíme vsuvku o tom, jak se momentálně máme čile k světu.

Náměstí ve Whistleru...klasika s olympijskými kruhy.

Odpočinek v centru města...s výhledem na hory.

Jak jsme minule psali, že jsme měli ještě jeden pracovní pohovor, tak ten dopadl nad očekávání skvěle. Dokonce až tak, že jsme opustili první sehnanou práci a rozloučili jsme se s Helen a Hayley. Holky to vzaly sportovně, chvíli se sice snažily si nás aspoň na pár dní v týdnu nechat, ale nedali jsme se :-) Výhoda ubytování je při whistlerovských obr cenách holt velké plus. No a tak tedy pracujeme pro Martina a Clare v "Bear Tracks Whistler Chalet", základním táboře pro cyklistické a lyžařské výpravy. 

Naše sídlo a pracoviště zároveň...vrchní terasa je celá naše!

Krom ubytování se nabízí turistům možnost helibikových výletů, neboli cyklovýletů, kdy si sbalíte batůžek se svačinou a vrtulníkem se necháte spolu se svým kolem dopravit na místa, kam se jen tak dostat nedá. Nádherná divočina daleko od lidí, hory, rozkvetlé louky, kolo a vy. Tečka. Jinak ve Whistleru je tolik cyklotras, včetně single tracku a downhillu, že by na to musel mít člověk půl rok, aby všechno projel. My máme naštěstí celý rok, a tak v zimě, kdy se cyklotrasy promění ve sjezdovky a běžkařské dráhy, nás s největší pravděpodobností potkáte někde s prkýnky na nohou :-)

Malá část cyklo- a běžko-tras u nás přímo za domem.

Kromě kol se dá ve Whistleru podnikat kde co. Od jízdy na paddleboardu, kajaku, přes salta na slaglině natažené nad jezerem, frisbee, zipline až po bungyjump. Samozřejmě nesmí chybět pozorování medvědů. Buď si můžete zaplatit výlet, kde vám ukážou medvěda v přírodě a nebo se stačí projít po Whistleru a můžete potkat medvěda třeba při procházce kolem řeky, jak se to podařilo nám :-) foto jsme nestihli, ale nebojte, šancí bude ještě spousta. Přece jen je Whistler domovem medvědů...

A pak že medvědi neumí lozit po stromech...

Čerstvá novinka - od včera mi toto kolo může říkat paní :-) šéfka si koupila nové kolo a co s tím starým? Oujeee, to bude jízda! Navíc každý týden pořádá Blackcomb Mountain takzvané "ladies night" pro bajkerky. Od úplných základů, jak přeskočit na kole šutr, až po sjezdy sjezdovek a skal. Viz videiko zde:

https://vimeo.com/97354860

Druhé kolo snad seženeme co nevidět, protože nevím, jak dlouho bude Ondru bavit za mnou jenom běhat :-)

Nový přírůstek do rodiny...Trek Remedy 9.8 Carbon

Prvně venku...

Jinak sezóna je v plném proudu. O turisty není nouze, sjíždí se k nám ze široka i daleka. Nejčastěji tady máme Evropany, především Němce, ale už nás navštívili i Kiwíci ze Zélandu. Zbytek jsou Američani od Californie až po Floridu.

Co dál? Auto stále jezdí. Jezdí skvěle, akorát nám už asi měsíc svítí kontrolka motoru - asi lambda sonda, podle automechanika ji můžeme v klidu ignorovat. Tak snad má pravdu :-)

Green Lake...nejstudenější voda ve Whistleru.

Alta Lake...koupando, grilovando a pádlovando grando.

Lost Lake...a naše tréninková běžecko-cyklistická dráha kolem...

První dovolená :-)

S klidným svědomím, že máme zajištěnou práci, která začíná až další týden, využíváme pěti volných dnů a vyrážíme na cesty. Při pohledu na obrovskou mapu Britské Kolumbie zjišťujeme, že pět dnů není zas tak mnoho, a že vlastně budeme rádi, když stihneme aspoň malý okruh přes Cache Creek a Kelownu. Z pracovního pohovoru vyrážíme rovnou do divočiny.

Z Whistleru vedou dvě únikové cesty. Jedna na jih do Vancouveru a druha na sever přes poměrně vysoký, dech beroucí a benzín žeroucí průsmyk s nádhernými ledovcovými jezery Joffre Lakes.

A k těmto celkem třem jezerům vedl náš první výlet do pravého kanadského lesa, osídleného medvědy, včetně grizzlyho, pumami, vlky, kojoty, losy, fretkami a dalšími zvířátky. Ze začátku obhlížíme všechny stromy, hledáme, který chlupáč se za nimi skrývá a chce na nás vybafnout. Tajně doufáme, že vzduch je čistý, ale všude přítomné cedule s desaterem, co dělat když potkáte medvěda, nás nenechávají v klidu. Po čtvrthodince přicházíme k prvnímu jezeru, které je od parkoviště vzdálené cca 5 minut :-) s takovou rychlostí bychom šli k poslednímu jezeru celou věčnost.

Bereme klacek do ruky, třeba to bude na toho medvěda stačit :-) a odhodlaně přidáváme na rychlosti. Člověk by nevěřil, jak najednou začne vnímat lesní život úplně jinýma očima. Skenujeme teren na desítky metrů dopředu, vnímáme každé šustnutí v houští, každé zapraskání větvičky. Každý vrabec, který nečekaně vystartuje z křoví, nám navozuje předinfarktový stav. Nejčastější věta: "co to bylo?". 

Naštěstí se žádné drama nekonalo a na konci nás čekala odměna v podobě ledovcového jezera Upper Joffre Lake. Uff.

Na cestě dál se krajina začíná překvapivě měnit. Srážkový stín, který na nás čeká v oblasti Cache Creek, si pro nás připravil vyprahlou prérii, tvořenou hlubokými kaňony řek.

Atmosféru divokého západu podtrhují ranče s dobytkem a nekonečně dlouhé nákladní vlaky. Některé z nich mají přes 150 vozů a pokud máte to štěstí, že vám zrovna spadnou závory před přejezdem, můžete čekat klidně i 10 minut.

Celá westernova romantika má však jeden háček. Kde je prérie, tam nejsou stromy. Kde nejsou stromy, tam se špatně schovává auto na přenocování... A tak nám nezbylo než odstavit náš kočár u starého zapomenutého vlakového nádraží s nádherným výhledem na jezero a dělat, že tam nejsme. "To bude nějaká vedlejší trasa vlaku. Tady určitě nic nepojede, protože všechny vlaky jezdi na druhé straně jezera". Nevím, kde se stala chyba, ale kolem druhé hodiny ranní jsme měli napočítaných dvanáct vlaků z obou stran :-) a už vůbec nerozumím tomu, proč se musí pokaždé, když se míjí, několikrát hlasitě protroubit na pozdrav. I ve dvě ráno! Jako by nestačilo se probliknout.

Cestou dál se krajina postupně proměňuje v zemědělskou oblast posetou jablečnými, hruškovými, broskvovými a třešňovými sady. Na jedné křižovatce narazíme na zarostlého indiána s "bargain shopem", neboli smluvním pouličním obchodem. Něco podobného jako recycle na Zelandě. Pokud už něco nepotřebujete a je vám líto to vyhodit, donesete to tomuto indiánovi a ten to prodá někomu, komu se to zrovna hodí. Ovšem za minimální cenu. A tak jsme rozšířili naší kuchyňskou výbavu čítající jeden ešus a dva bagry o pánev - tefalku s termospotem :-) Původně za ni chtěl tři dolary, ale v kapse jsme měli jen pár centu a nebo papírovou dvacku. A jelikož indián neměl drobné nazpátek, vzal si od nás kupičku centů a s pohodovým úsměvem, že to vlastně stačí, nám zamával. Jupí, to budou stejky!

Vzhledem k tomu, že nás následující den čekal další pracovní pohovor ve Whistleru, bylo zapotřebí se hodit trošku do parády a najít někde sprchu. Snad poprvé za celou dobu jedeme na noc do kempu. K našemu překvapení to není jen tak ledajaký kemp. Za poměrně  lidovou cenu máme k dispozici kromě sprchy s teplou vodou taky krytý bazén a dokonce i vířivku, která se vzhledem k chladnému počasí a začínajícímu dešti více než hodí.

Cesta do Whistleru

Po ranním brzkém vstávání, rychle snídani a opětovném zabaleni našich decentních "krosniček" vyrazíme vytisknout naše nové životopisy, které jsme si noc předtím urychleně sepsali. Pod heslem "šetříme i kanadské lesy" se nám životopis vtěsnal každému na 1 stránku A4. Hlavně nebýt pro potenciální zaměstnavatele tzv. over‑educated, takže nově každý pracujeme 2 roky jako farmaceut a předtím samozřejmě Nový Zéland a spousty studentských brigád při škole. K tomu ještě spolehlivost, pracovitost, týmový duch a zkouška IELTS a životopis pro naše kanadské head-huntery je na světě... Každý tiskneme 20 kopií pro začátek a vyrážíme do infocentra pro další rozumy.

Tady se nás ujme vynikající kanadská babča, bývalá ředitelka školy, a s historkami o medvědech na školní zahradě nás vybaví vším potřebným pro první cestu po Britské Kolumbii.

Z hostelu pak vyrážíme jak šerpové na Everest, každý 3 batohy a 2 tašky, jen místo vzhůru míříme dolů do přístavu a do podzemky trasy Expo line. 15 stanic a jsme na 22. Ulici (opravdu název zastávky), kde už na nás čeká usměvavý Filipínec s naším novým miláčkem - Hondou Odyssey ročník 2000.

Po prvních peripetiích s přehlášením vozu v indické kanceláři zakotvíme v kanceláři bezpečně kanadské a už jde vše hladce, pojištění, přepis, SPZ si můžeme vybrat (není třeba žádné uplácení) a za pouhých 650 dolarů máme naše nové auto pojištěné (nenechte se mýlit, jen na 3 měsíce, cena vskutku lidová :-)). Odvážíme Filipínce domů, předáváme mu tučný balíček těžce sehnaných kanadských bankovek (3 dny předem jsme obcházeli různé bankomaty s našimi českými platebními kartami a prosili o smilování, už nikdy více!) a loučíme se. Přes pořádný nákup vybavení a základních potravin ve Walmartu (kde jinde v severní Americe) si to šineme přes město v odpolední dopravní špičce...v Praze normálně velký problém, nikoliv zde, kde je všem pravidlo zipu více než vlastní. A tak i když stojíme v několika kolonách, nikdy se zcela nezastavíme a slučování 2 pruhů bychom mohli natočit na instruktážní video pro autoškoly. Po centru projedeme opět krásným zeleným Stanley parkem a přes obrovský visutý most do severního Vancouveru. V dešti se na dálnici zastavujeme v malé vesničce Horseshoe Bay, kde vychutnáváme výbornou kávu s výhledem na moře a trajekty odjíždějící odsud na Vancouver Island (malý ostrov u Britské Kolumbie, který je větší než celá ČR).

Do městečka Squamish dojíždíme takzvaně na výpary, naštěstí je benzínka pod kopcem... To by pro dnešek stačilo a připravujeme se na první noc v našem prostorném rodinném sedmimístném autě, na parkovišti u přístavu. Zadní sedačky sklopit do roviny, prostřední sklopit dopředu a hned máme 2 x 1,5 metru opravdu rovné plochy na spaní. Na to karimatky, spacák a noc v tolika hvězdičkovém hotelu, kolik jich jen z okna spočítáte, je na světě. A to ještě každou noc s jiným výhledem... Déšť bubnuje do střechy a my si necháváme zdát o zítřejším shánění práce v kanadském olympijském městečku Whistler.

K ránu déšť ustává a probouzíme se do malého ospalého přístavního městečka. Zajíždíme ještě omrknout blízký vodopád a hurá dále na Whistler.

Whistler mi připomíná Švýcarsko, bohaté horské městečko sevřené sněhem zasypanými horskými štíty. Na náměstí připomínají olympijské kruhy zimní hry z roku 2010, všechny hotely z krásného dřeva a kulatin.

Čekání na pracovní pohovor trávíme obhlídkou města a blízkého okolí. V nedalekém bikovém centru potkáváme Češku Míšu, která tu už žije několik let a snaží se o trvalou rezidenci. Poradí nám co a jak, kde shánět ubytování i práci a jak si nejlépe užívat zdejší okolí.

V kavárně, kde za chvíli čekáme na interview, potkáváme ještě další Češku, prostě jsme národ cestovatelů. Pohovor probíhá k naší spokojenosti a tentýž večer už víme, že jsme přijati. Je to sice housekeeping, tedy úklid hotelových a soukromých rezidencí, ale slušně platí (víc než v českém lékárenství) a pro začátek proč ne. Seženeme si ještě místní noviny a odpovídáme na spousty dalších pracovních inzerátů, jako číšníci, zahradníci, recepční a podobně. K několika zaměstnavatelům zajdeme i osobně s životopisem. Spát odjíždíme kousek za městečko, k překrásnému jezeru One Mile Lake.

Vancouver

Po krásných 12 hodinách spánku jsme se vydali objevovat město. Časový posun se hlásí ještě dva dny po příletu, vstáváme daleko před budíkem (který máme na sedm na ráno). Kéž by to zůstalo tak jednoduché i doma, když vstáváme do práce :-) Díky obrovské ploše, na které se Kanada rozprostírá, si mohou kanaďani dopřát luxus prostoru a téměř každý bydlí místo paneláku v rodinném domečku, což dělá z Vancouveru velmi rozlehlé město.

Naše objevování Vancouveru se proto smrsklo pouze na mini území Downtown, které je centrem veškerého dění. Obchodní centrum, přístavy, olympijské centrum, pláže, parádní Stanley park, restaurace nejrůznějších kuchyní a všudy přítomné kavárny a výborné kafe.

Vancouver je nakloněný cyklistům a je protkán hustou sítí cyklostezek. Tady by se jezdilo do práce na kole jedna radost. Pokud někdo neholduje bikům nebo kolečkovým bruslím, tak může běhat do kolečka kolem celého Downtownu až do zblbnutí. Možnosti jsou neomezené.

Nejvíce nás zaujal Stanley park, dle průvodce největší městský park v severní Americe. Což jsme si přečetli v průvodci bohužel až někdy v půlce naší okružní procházky kolem parku. V tu chvíli jsme měli nachozených kolem 20 km po asfaltu, prozatím v pohorkách, protože pohodlnější boty si koupíme až za dva dny, kdy konečně pochopíme, že nabídka našich bot a la pohorky a sandálky, na které je prozatím brzo, není pro život člověka městského typu dostačující. Na to, že se park nachází přímo uprostřed rušného a neustále pulzujícího města, je zde neuvěřitelný klid.

Najednou se ocitáme uprostřed lesa s Beaver lakem /bobřím jezerem/. Za neustálého pobrukování si písníčky z How I met your mother "Two beavers are better than one" :-) hledáme nějakou chlupatou kouličku s placatým ocáskem. Z dálky vidíme v křoví jednoho, ale než nastavíme na foťáku správnou clonu, je v čudu. Ach ty zrcadlovky...  Za to nám aspoň zapózoval mýval (racoon). Na to, jak vypadá roztomile, dokáže být pěkně agresivní, když nemá náladu. Naštěstí se dobře vyspal a pózuje jak modelka :-)

Samozřejmě nesmí chybět indiánské totemy. Na téma indiáni ale až někdy příště. Prozatím jsme z nich lehce nesví, ale snad se to časem spraví :-)

Ve Vancouveru trávíme necelý týden, je potřeba kromě regenerece po dlouhém letu zařídit pár věcí. Social insurance number SIN - něco jako sociálka, bankovní konto (ať nám může chodit naše zaoceánská tučná výplata :-), kanadskou SIM kartu a ještě drobnost v podobě auta, aby nám sloužilo jako útočiště při cestách na daleký sever a všude možně i nemožně. Zde zaplesá snad každé srdce evropana vycepovaného papírokracií. SIN máme vyřízené za 10 minut s použitím pouze jediného formuláře. Nemluvě o bance, kde se nás ujme sympatický úředník, a za necelou půlhoďku odcházíme s 2 čerstvě podepsanými platebními kartami a příslibem bonusu 100 dolarů, které dostaneme prostě jen tak, jako poděkování za využití jejich služeb. Nebojte, přečetli jsme si poctivě celou smlouvu až do konce a všechny podmínky k tomu :-) S kanadskou SIM kartou se nečekaně zasekáváme. Ceny místních mobilních operátorů jsou na evropské poměry dost nadprůměrné, a například pokud voláte mimo Vancouver, jedná se již o meziměsto a tím pádem o vyšší sazbu. Pod 40 dolarů za měsíc se prostě nedostaneme. A to jsme toho klučinu ukecali na 20-ti dolarovou slevu a aktivaci SIM karty zdarma. Taky proto máme prozatím jen jedno kanadské číslo, zatím to stačí :-)